4) Přednáška: STRATEGIE

STRATEGIE

Pohled na strategii

Plánování – strategické (dlouhodobé)
– střednědobé
– krátkodobé (operativní)
• nejprve se musí stanovit strategie podniku jako celku, a z něj se poté stanovují dílčí strategie – marketingu, výroby, prodeje, technologie atd. a ty jsou konkrétní – mají časový horizont

• i když je strategie dlouhodobým pohledem na budoucí vývoj, může vydržet jen určitou dobu, protože podnik se musí pružně přizpůsobovat nově vzniklým podmínkám

Řízení (plánování) změn a inovací

ZMĚNY – INOVACE
– pokud se chce podnik udržet na trhu v jakémkoliv oboru, tak je tlačen, aby tyto inovace určitým způsobem plánoval
– inovace nejsou záležitosti náhodné, jsou specifickým nástrojem řízení a inovace a inovace je akt, který dodává zdrojům novou schopnost tvorby hodnoty
– inovace má smysl pouze tehdy, když jsou uvedeny do konce (realizovány)
– v centru inovací stojí vždy podnikatel – inovátor
– inovace vznikají jen zčásti náhodně, ale další zdroje těchto inovací jsou cílené (vyplývající), většinou se tvoří jestliže dojde k rozporu mezi předpoklady a skutečností

+ vznikají v době, kdy potřebujeme něco zdokonalit
+ k inovacím jsme donuceni, když dochází ke změnám struktury trhu nebo odvětví
+ k inovacím dochází při demografických změnách
+ k inovacím dochází při změnách pohledu na svět
+ k inovacím dochází v době, kdy vznikají nové technologie či se rozšiřují poznatky

– podmínkou životaschopnosti inovací je to, že musí proces začít vždy analýzou skutečnosti (trhu, technologie, atd.)
– inovace musí být koncepční – reagovat na prostředí, které podnik obklopuje (co je v okolí podniku, co je uvnitř podniku, co je požadováno, atd.)
– inovace musí být jednoduchá, s jasným zaměřením a vždy jejím cílem musí být myšlenka zlepšení, získání určité výhody
– každá inovace znamená pro řešitelský tým práci, bude se muset vycházet z ekonomické situace firmy

• inovace/změna musí být přijata všemi členy podniku!
– z toho vyplývá potřeba vysvětlit důvody změny – zaměstnanci se pak stávají součástí změny (lépe je přijímají a přizpůsobují se jim)

– je potřeba změny zformalizovat – přesně písemně stanovit, jak bude změna implementována (postupy zavedení a následné stanovení /po ověření/, že nově vzniklé podmínky budou již nadále pevně dodržovány všemi zúčastněnými)

JAKÝ ORGANIZAČNÍ SYSTÉM JE NEJLEPŠÍ PRO URČITOU FIRMU?

Existují různé faktory ovlivňující rozhodování o tom, jaký organizační systém firma přijme:
1) prostředí firmy/podniku
2) strategie firmy
3) velikost firmy
4) používané technologie

(1) Prostředí podniku

Existují dva základní typy organizačního systému – vycházející z prostředí podniku (1):
a) mechanický systém – prostředí, které je většinou trvalé, úkoly jsou přesně dány (určeny), je přesně určen řád, je zde většinou byrokratické řízení (stěžejní částí je top-management)

b) organický systém – pravidla zde mohou být stanovena jako minimální (základní), úkoly jsou spíše skupinové, vedení je decentralizované, existuje zde značná pružnost řízení, komunikace je horizontální, tak aby se pracovníci z různých oddělení mohli domluvit na řešení problému

Tvorba vymezení organizačního systému

– každá organizační systém se skládá z určitých prvků:
• výrobní prostředky [VP]
• lidé [L]
• smíšené prvky [Sp]

– dále v každém organizačním systému existují vazby které prvky spojují:
• hmotně energetické vazby [H-E]
• informační vazby [I]
• smíšené vazby [Sv]

– každý systém se dělí na určité subsystémy (viz. obrázek)

Vymezení organizačního systému
Organizační systém Prvky Vazby
Subsystém Subsystém VP Sp L H-E Sv I
Výrobně technický 1/ Materiálně energetický * *
2/ Technologický * *
3/ Technický * *
Organizačně ekonomický 4/ Ergonomický * *
5/ Organizační * *
6/ Ekonomický * *
Sociálně řídící 7/ Pracovní * *
8/ Sociální * *
9/ Řídící * *

1/ co – realizace transformačního procesu
2/ jak – jakým způsobem
3/ s čím – jakými prostředky
4/ jak – v jakém prostředí
5/ kde – místo realizace
6/ zač – vynaložené prostředky
7/ s kým – pracovní vztahy
8/ kdo – osobní charakteristiky
9/ proč – účel, cíl (tento bod se týká top-managementu)

Tři typy procesů probíhajících v řízení organizačního systému:

(A) proces informační – technický subsystém – výrobní prostředky + informační vazby
– ekonomický subsystém – prvky smíšené + informační vazby
– řídící subsystém – lidé + informační vazby

(B) proces organizační – technologický subsystém – výrobní prostředky + smíšené vazby
– organizační subsystém – prvky smíšené + smíšené vazby
– sociální subsystém – lidé + smíšené vazby

(C) proces pracovní – energetický subsystém – výrobní prostř. + hmotně energetické vazby
– ergonomický subsystém – prvky smíšené + hmotně energetické vazby
– pracovní subsystém – lidé + hmotně energetické vazby

V rámci podniku jako celku existují oddělení, které budou vždy fungovat na bázi organického systému, i když firma jako celek se chová jako mechanický systém (např. marketing vstupuje do více činností podniku).
diferenciace prostředí – integrace prostředí

diferenciace prostředí = rozsah v jakém se rozděluje organizace do jednotlivých oddělení lišících se právě orientací na mechanický či organický přístup

integrace prostředí = úroveň spolupráce mezi jednotlivými odděleními firmy (propojení, kdy jednotlivé oddělení/úseky nemůžou rozhodovat odděleně)

(2) Organizační strategie

= každý organizační systém následuje (vychází) ze strategie podniku – je to podle míry soustředění na zákazníka (podle typu zákazníka)
Typologie pěti základních forem organizačního systému:
1) jednoduchá struktura
2) strojní byrokracie
3) profesionální byrokracie
4) rozčleněná forma (divizionální)
5) adhokracie

ty jsou dále rozčleněny na základní části:
a) strategický vrchol
b) střední linie
c) operační jádro
d) technostruktura (výzkumní pracovníci, plánovači, analyzátoři, …..)
e) podpůrný štáb (zaměstnanci údržby, spojovatelské služby, …..)

Jednoduchá struktura
– je používána tam, kde jsou všechny činnosti koordinované top-managementem (a), který také přímo kontroluje operační jádro (c), jedná se většinou o malé organizace nebo o mladé organizace, strategií je většinou při této formě organizace to, že vše směřují k přežití a růstu, pružná reakce na zákazníka, jsou to zpravidla firmy se špičkovou technologií

Strojní byrokracie
– jedná většinou o rozlehlou, dlouholetou organizaci, řídící složkou je stále top-management (a), existuje zde standardizace všech procesů, existuje zde podpůrný štáb (e) tak technostruktura (d) a samozřejmě i střední linie (b), rozpětí managementu je velmi úzké, je přizpůsobeno stálému a jednoduchému prostředí, ale cíle jsou zamířeny ke zvýšení efektivity

Profesionální byrokracie
– je charakterizována silným operačním jádrem, které je složeno z profesionálů (nemocnice, univerzity), je zde vysoká nezávislost mezi pracovníky, je zde možná vysoká decentralizace, chybí zde střední linie (b) a technostruktura (d), protože pracovníci si výzkum dělají většinou sami, vrcholový management (a) se zabývá pouze určitými hlavními činnostmi, orientace na kvalitu služeb

Rozčleněná (divizionální) forma
– jsou to podniky, které sice operují ve stálém a jednoduchém prostředí, ale už je to členěno podle výrobků, služeb, zákazníků, regionů atd., existuje zde veliká síla středního managementu (b), který je odpovědný za činnost těchto jednotlivých skupin (divizí), většinou to byly také velké rozsáhlé firmy, jejich činnost směřuje k efektivitě (zisku), typickými představiteli jsou IBM, Procter Gamble, Westinghouse

Adhokracie
– ta je typická pro složité prostředí, dynamické, důraz je na aktivity v operačním jádře (c) a technostruktuře (d), cílem jsou inovace, jejich stylem je přizpůsobování se měnícím se podmínkám