Technika vedlejšího produktu

• technika vedlejšího produktu
– je nejužívanější technikou většiny bank
– chápe zajišťování informací pro management jako vedlejší produkt informací pro banku jako celek
– primární pozornost je věnována administrativním údajům transakcí, výsledné údaje jsou zaměřeny faktograficky

• nulový přístup
– prostředí banky je příliš dynamické a nelze proto dopředu určit, které informace budou třeba
– jde o přistup – laissez faire – v řízení, nedůvěra v faktografické informaci, počítače apod.
– je v něm jisté racionální jádro – musí však jít o kompromis

• systém klíčových indikátorů
– tato metoda se zaměřuje na výběr několika klíčových okruhů (indikátorů), které nejvěrněji zobrazují stav banky a informace z těchto oblastí se ukládají v paměti počítače, kde jsou v případě potřeby k dispozici
– tímto způsobem je možno získávat pouze interní informace, a proto by tuto techniku měl manažér využívat jako doplňující, která mu např. umožňuje stanovit stav jednotlivých poboček – přesně, stručně a výstižně, ale nemělo by jít o jediný zdroj informací

• technika celkového průzkumu
– na základě průzkumu potřeb manažérů různých úrovní lze stanovit potřeby rozsah a kvalitu informací, která se porovná se stávajícím stavem a chybějící informace se roztřídí podle priorit
– tato metoda je však natolik obsáhlá, nákladná a časově náročná, že v praxe přináší problémy