Tradiční metody hodnocení investičních projektů

– méně přesné
– nezohledňují všechny faktory
– jsou jednoduché :o)))

1. průměrná výnosnost investičního projektu (rentabilita)

– tzv.: účetní rentabilita
– nepřihlíží k úsporám nákladů, peněžnímu příjmu, zajímá nás zisk po zdanění
– zisk ukáže jestli byly příjmy veliké natolik aby se promítly do zisku stejně jako je tomu i u nákladů
– není zde podmínka stejné produkce jako byla u nákladových kritérií

Vp = . Σ Zn .
N x Ip

Zn – roční zisk z investice po zdanění v jednotlivých letech životnosti investice
N – léta životnosti
Ip – průměrná roční hodnota investičního majetku v zůstatkové ceně

– přednost by se měla dát té vyšší variantě
– výnosnost investice musí být vyšší než je dosavadní výnosnost podniku

– praxe může doznat určitých změn:

1. Vp = Σ Zn .
Vložené peníze

2. Vp = . Z – P .
N . Ip

Z – celkový zisk
P – pořizovací cena
N – doba životnosti
Ip – jednotlivá léta životnosti

tato metoda nezobrazuje:

b) nebere v potaz faktor času
c) odpisy jako zdroj financování
d) dosáhne-li firma velmi vysoké výnosnosti může odmítnout i dobré investiční projekty v důsledku toho, že nepřihlédne k tomu, že moje výnosnost je vysoká jen nárazově v určité době
e) opírá se pouze o účetní zůstatkové hodnoty investičního majetku, nikoliv o jeho tržní cenu, která může být velmi odlišná. V investičním rozhodování je nezbytné brát v potaz tržní hodnoty