Tabulka 2: Věková skladba ČR; podíly na celkové populaci
65+ 15-64 0-14
CR 1950 8,3 % 67,6 % 24,1 %
CR 1961 9,5 % 65,1 % 25,4 %
CR 1970 12,1 % 66,7 % 21,2 %
CR 1980 13,4 % 63,1 % 23,5 %
CR 1991 12,6 % 66,4 % 21,0 %
CR 2001 13,8 % 70,0 % 16,2 %
Zdroj: CSU 2003, s. 11-13
Z výše uvedených tabulek vyplývá, že česká společnost se jak historicky, tak v mezinárodním srovnání nachází v současnosti v relativně příznivé demograficko – ekonomické situaci. Je pravdou, že tato příznivá situace se bude postupně zhoršovat, nijak se však v dohledné budoucnosti (20 – 30 let) nebude odlišovat od situace v jiných vyspělých zemích. Skutečně vážnější problém nastane pravděpodobně až odchodem kohorty narozené v sedmdesátých letech do seniorského věku, tedy zhruba za 35-40 let. Česká populace v posledních letech sice stárne demograficky, ale zatím nikoliv ekonomicky.
Již znatelným trendem ovšem je, že se mění tvar neproduktivní části populace. Zvyšuje se podíl seniorů (pozvolna) a klesá podíl dětské populace (silně). Problém ve veřejných financích představuje skutečnost, že starost o životní úroveň seniorů (důchody) je starostí státu, zatímco u dětské populace je z větší části ponechána rodině. V souvislosti s tímto trendem lze uvažovat například o vyšším zdanění produktivních bezdětných (například vyššími daňovými odpočitatelnými položkami na děti). Jestliže neklesají výdaje na školství při klesajícím počtu žáku, potom by zvýšené investice měly přispět k vyšším výnosům z lidského kapitálu a následně vyššímu hospodářskému růstu .
Co se týče současného vývoje penzijního systému, tak pokles porodnosti zatím nevytváří a nevytvořil žádný problém. Ten nastane až v situaci, kdy tyto ročníky začnou vstupovat do pracovní síly a nebudou stačit kompenzovat odchody starších ročníků do důchodů. I v tomto případě se ovšem bude zřejmě jednat o postupné mírné zhoršování současného příznivého stavu, protože do pracovní síly právě dorazily mimořádně silné populační ročníky sedmdesátých let, které na několik dekád vylepšily poměry produktivní/neproduktivní. Nízká porodnost pak má za následek snižování počtu obyvatelstva. Převládající negativní interpretace tohoto trendu je poměrně sporná. Vždyť letmý pohled do dějin českých zemí odhaluje dynamický vývoj počtu obyvatel. V roce 1857 žilo na území ČR 7,02 miliónů; v roce 1930: 10,67 miliónů; v roce 1950 8,90 miliónů obyvatel . V porovnání s těmito údaji je pokles obyvatelstva za posledních deset let o 1,4% poměrně mírný. Je také problematické využívání demografických prognóz na desítky let dopředu při návrzích penzijních reforem. Vždyť současné populační trendy by jsme marně hledali v populačních prognózách byť jen 15 let starých. Kdoví jak budou demografické ukazatele vypadat za 5 let a což teprve za 50 let Celá řada scénářů s lehkostí pracuje s výhledem přes rok 2050 s počty obyvatel pod 7 miliónů osob.
pokud se jimi neplýtvá
Zdroj: Ročenka HN 2002
