6.kapitola – Právní rámec platebního a zúčtovacího styku v České republice

Platební styk v ČR je v současné době na úrovni zcela odpovídající požadavkům kladeným na tuto činnost v členské zemi EU.

Právní úprava platebního styku

V nejobecnější podobě je oblast platebního styku upravena v jedné ze základních norem – Obchodním zákoníku č. 531/91 Sb. Následující přehled uvádí jednotlivé paragrafy tohoto zákona, které upravují obecně používání základních nástrojů platebního styku :
– par.682-691 – smlouva o otevření akreditivu
– par.692-699 – smlouva o inkasu
– par.700-707 – smlouva o bankovním uložení věci
– par.708-715 – smlouva o běžném účtu
– par.716-719a – smlouva o vkladovém účtu
– par.720-724 – cestovní šek

Další kategorií právních norem, které upravují platební styk, nebo se jej v podstatné míře dotýkají jsou :
– Zákon č.124/2002 Sb. o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech
– Zákon č.21/1992 Sb. o bankách
– Zákon č.6/1993 Sb. o České národní bance
– Zákon č.229/2002 Sb. o finančním arbitrovi

Zákon o bankách se dotýká platebního styku ve 4 paragrafech :
– par.1 – definuje pojem banka a její činnosti
– par.2 – řešena problematika elektronických peněžních prostředků a jejich vydávání – vydávat tyto pouze s licencí ČNB
– par. 20 b) – řeší problém provozování platebních systémů pro vnitrostátní platební styk
– par. 20 c) – stanoví pravidla opravného účtování – zavádí praxi inkasa z účtu neoprávněného příjemce peněžních prostředků, pokud byla chyba způsobena z viny banky