Zákon č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu
Již třetí a nejrozsáhlejší novela zákona byla schválena 24. června 2004 Poslanci tuto novelu přijali se všemi pozměňovacími návrhy. Zákon byl, resp. bude od konce roku 2000 (kdy nabyl účinnosti) změněn přesně tolikrát, kolik let existoval. Již od svého vzniku reprezentoval spíše tu skupinu právních předpisů, která byla přijímaná s heslem „Podstatné není, jak kvalitní je přijatý právní předpis, ale v jak krátké době a s kolika posbíranými politickými body je přijímán“.
Původní nedostatky zákona
Sporné výklady a názory nakonec vyústili v nemalou reakci v podobě počinu ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV), které právě z důvodů nejasnosti některých ustanovení zákona zastavilo zásadní projekt zavádění elektronického podpisu do státní správy. 9. ledna 2002 přijala vláda usnesení č. 20 k Zelené knize o elektronickém obchodu, jehož obsahem byl mimo jiné i její závazek novelizací konkretizovat vybraná ustanovení zákona o elektronickém podpisu. K podobným závazkům se pak Vláda přihlásila i v dalším významném dokumentu – Bílé knize elektronického obchodu, která zmiňovala čtyři problémové oblasti:
• absenci kompatibility zákona s právem ES,
• absenci tzv. časových razítek v zákoně,
• možnost používání zahraničních certifikátů v režimu našeho zákona (stávající zákon obsahuje totiž stále požadavek aby byl kvalifikovaný certifikát vydán v ČR),
• problematiku elektronického „podepisování“ zpráv, tj. bez přímé účasti člověka.
