Metodologie měkkých systémů

Pojem metodologie měkkých systémů vznikl a stává se populární úměrně snahám analytiků a systémových inženýrů ovládnout nebo alespoň ovlivnit chování sociálních a sociálně technický systémů. V takových případech se formalizované metody ukazovali jako neadekvátní povaze problémů, jejich pestrobarevnosti. Formalizované metody jsou používány k řešení dílčích problémů, zatímco strategie celkového řešení pod vlivem metodologie měkkých systémů. Existují dva přístupy:
Akční přístup – (Jenkins)
Předchází Cheklendově metodologie a Chekland na ní později navázal. Tato metodologie zahrnuje čtyři základní fáze:
1. Analýzu systému
2. Systémový projekt
3. Implementaci
4. Provoz systému
Sys. je složité seskupení lidí a strojů , vhodné dekomponovat na subsystémy, výstupy jednoho subsys. jsou vtupy druhého subsys. – nelze studovat odděleně – ovlivňují se, existuje i vertikální členění, sys. má cíle chování – mohou být komfliktní – účelová fce

Jenkinsovu metodologii charakteriyují tato strategická pravidla:
• soubor cílú je zjišťován dotazováním a oceňováním, podle celé řady hledisek,
• konfliktnost cílů – uplatnění váhových faktorů nebo omezení na určité proměnné
• budování modelu iterační adaptibilní
• konečná správa – diskutovat s vedoucími pracovníky
Pojem metodologie měkkých systémů vznikl a stává se populární úměrně snahám analytiků a systémových inženýrů ovládnout nebo alespoň ovlivnit chování sociálních a sociálně technický systémů. V takových případech se formalizované metody ukazovali jako neadekvátní povaze problémů, jejich pestrobarevnosti. Formalizované metody jsou používány k řešení dílčích problémů, zatímco strategie celkového řešení pod vlivem metodologie měkkých systémů. Existují dva přístupy:
Akční přístup – (Jenkins)
Předchází Cheklendově metodologie a Chekland na ní později navázal. Tato metodologie zahrnuje čtyři základní fáze:
1. Analýzu systému
2. Systémový projekt
3. Implementaci
4. Provoz systému
Sys. je složité seskupení lidí a strojů , vhodné dekomponovat na subsystémy, výstupy jednoho subsys. jsou vtupy druhého subsys. – nelze studovat odděleně – ovlivňují se, existuje i vertikální členění, sys. má cíle chování – mohou být komfliktní – účelová fce

Jenkinsovu metodologii charakteriyují tato strategická pravidla:
• soubor cílú je zjišťován dotazováním a oceňováním, podle celé řady hledisek,
• konfliktnost cílů – uplatnění váhových faktorů nebo omezení na určité proměnné
• budování modelu iterační adaptibilní
• konečná správa – diskutovat s vedoucími pracovníky

Checklendova metodologie měkkých systémů
existuje celá řada pohledů na věc, 7 fází metodologie, je velmi vhodná pro popis postupu, ale nemusí se přesně podle ní postupovat, je potřeba se vracet a postupovat iterativně, fáze jen rámec ne recept, simultativní práce na všech etapách : 1 2) nestrukturované problémové situace – vyjádření problémové situace – získání reprezentace problémové situace v neutrální podobě – rich pictures
3) základní definice relevantních sys. – má odrážet aspekty – CHTWOE – customer, actor kdo má provádět, jaké vstupy na jaké výstupy, kdo může sys zničit, prostředí atd
4) základní tvůrčí příspěvek – vytvoření vlastní koncepce problému, návrh konkrétních kroků
5) porovnání se skutečností – doporučení ke změnám
6 7) vybrání žádoucích a proveditelných změn
základ – systémové zobrazení problému, definice sys. CATWOF, vytvoření konkrétního modelu, návrhy a přijetí změn
Další model NIMSAD – ověřen pro metodologie, – analýza strukt. techn. měkkých sys.,