Nulový přístup

• nulový přístup
– prostředí banky je příliš dynamické a nelze proto dopředu určit, které informace budou třeba
– jde o přistup – laissez faire – v řízení, nedůvěra v faktografické informaci, počítače apod.
– je v něm jisté racionální jádro – musí však jít o kompromis

• systém klíčových indikátorů
– tato metoda se zaměřuje na výběr několika klíčových okruhů (indikátorů), které nejvěrněji zobrazují stav banky a informace z těchto oblastí se ukládají v paměti počítače, kde jsou v případě potřeby k dispozici
– tímto způsobem je možno získávat pouze interní informace, a proto by tuto techniku měl manažér využívat jako doplňující, která mu např. umožňuje stanovit stav jednotlivých poboček – přesně, stručně a výstižně, ale nemělo by jít o jediný zdroj informací

• technika celkového průzkumu
– na základě průzkumu potřeb manažérů různých úrovní lze stanovit potřeby rozsah a kvalitu informací, která se porovná se stávajícím stavem a chybějící informace se roztřídí podle priorit
– tato metoda je však natolik obsáhlá, nákladná a časově náročná, že v praxe přináší problémy

• technika rozhodujících faktorů úspěchu
– tato technika se zaměřuje na pět kritických, rozhodujících faktorů úspěchu, o nichž shromažďuje informace, zejména kvalitativní
– její zavedení vyžaduje několik pohovorů s manažerem o jeho cílech, faktorech, úspěchu a podrobném popisu zvolených faktorů
– např. jako faktory mohou být zvoleny:
– diferenciace produktu
– růst objemu služeb pobočky
– kontrolovaná růst pasivní strany rozvahy
– řízení rizika úvěrů
– stabilita a kvalita zaměstnanců

– tyto faktory jsou pak dále rozpracovány a analyzovány
– na nižších úrovních mohou mít faktory spíše povahu kvantitativní a budou zaměřeny na proces a jeho průběh, včetně dočasných problémů